Seriál o tetování

Dívkám Ainů na japonských ostrovech byly tetovány kníry dle věkových stupňů
Autor:   repro NLN

Tetování. Při pouhém vyslovení slova, které označuje trvalé a barevné prorývání kůže, se nabízí mnoho asociací. Málokteré zdobení nebo módní trend je tak rozporuplný, aby na jedné straně vzbuzoval bezmezné nadšení a na straně druhé znechucený odpor.

 
1.díl seriálu o tetování (D.Ašenbryl se ptá M.Rychlíka), Sedmý světadíl 28.11.2007

Tato dávná úprava těla má v sobě něco mysteriózního, něco, co stojí proti onomu běžnému stavu a dokonalému přírodnímu výtvoru, jakým člověk je... Tetování prodělalo dlouhý vývoj. Dějiny tetování je možno číst jako sled plný změněných významů, rozličných technik a odlišného společenského nazírání. Překvapivě málo se tématu věnovali odborníci. Jak poznamenal Edmond Locard, jeden z otců kriminalistiky: "Umělečtí kritici a dějepisci systematicky opomíjejí jeden z nejzajímavějších aspektů svých disciplín: tetování. Je to totiž jediná forma umění, která jako materiálu využívá živé tkáně, a proto se jedná o nejušlechtilejší umění ze všech."

Plátna je hodně - kůže je s plochou až 1,8 m2 největším orgánem člověka. Že svá těla zdobila všechna společenství, potvrdil roku 1945 antropolog George P. Murdock, když bodyart zařadil mezi 67 kulturních univerzálií - prvků společných všem kulturám. Co se týče tetování, je třeba být opatrnější, ale jeho užití je doloženo na všech obývaných kontinentech, byť v různé míře. Co je tetování? Velká Encyclopaedia Britannica jej definuje jako: "Stálou a neodstranitelnou kresbu či ornament vytvořený na těle vpravením barviva pod kůži nositele. Někdy se termín úzce vztahuje k záměrnému vytváření jizev (cikatrizace = skarifikace)."

Tatuáž je v zásadě klasifikovatelná na hlavní typy: tmavá, polychromová a jizvová. Od roku 1769, kdy se s tahitským pojmem tatau seznámil kapitán James Cook, se tento výraz prosadil do hlavních světových jazyků. Původní kmenové značky se díky zámořským objevitelům vrátily do naší civilizace, aby se z námořnického obyčeje a cirkusové zvláštnosti transformovaly v ceněné šperky i těch nejvyšších kruhů. Z amatérsky tetovaných značek motorkářských gangů vznikly pod rukama profesionálů vkusné ženské ozdoby. Před vynálezem strojku (1890) se tetovalo řadou technik: miniaturními hrabičkami, dlátky, svazečky jehel, ostrými mušlemi anebo prošíváním kůže s obarvenou nití. Vždy šlo o to, zanést pigment pod povrch. "Člověk musel být omalovaný, aby byl člověkem; ten, kdo zůstával v přirozeném stavu, nelišil se nijak od zvířete," vysvětluje etnolog Claude Lévi-Strauss jeden z důvodů.

Těmi dalšími je touha po krásném zevnějšku, ale také magie, totemismus, iniciace atd. Ostatně historií tetování se táhne hluboká symbolická změna: dříve na jedné straně stával mnohovýznamový společensky sdílený prvek a na straně druhé dnes stojí individualizovaný soukromý šperk. Prvotní tatuáž byla svou podstatou kolektivní, společným významem integrovala komunitu a brala na sebe řadu funkcí. Dnešní tetování má ve většině případů privátní významy, v zásadě jedince odlišuje, vyjadřuje odstup od ostatních a posunuje se blíže k primárně estetickému obsahu.