cs | en
Tattoo Dragoon Tattoo Dragoon Tattoo Dragoon Tattoo Dragoon

Indiáni nejen malovaní

Indiáni nejen malovaní

Z dobrodružné literatury víme, že se Indiáni malovali. Ale oni si též zanášeli pigment pod kůži. Zájem o tetování nebýval valný. A. T. Sinclair, jenž v roce 1909 vydal souhrnný článek, si stěžoval: "Jednou z těžkostí je, že podrobnosti i zmínky často chybí, ač praxe musela býti běžnou."
Bohatší doklady máme od Algonkinů, z kanadského SZ pobřeží; naopak málo se krášlili lidé z prérií. Upsarokové si vypichovali obrazce na hruď dikobrazími ostny, známé jsou drastické Tance Slunce u Čejenů či Mandanů, při nichž byly vyřezávány jizvy. A Arapaho v překladu značí "lidé s tetovanou hrudí". Zmínky pocházejí už ze 17. století od cestovatelů a misionářů. Gabriel Sagard-Theodat psal o Hurónech: "Co ale považuji za nejnápadnější vrtoch, jest jejich zvyklost, aby byli považováni za statečné a vzbuzovali strach, tak berou kůstky ostré jak břitva, jimiž si rozrývají svá těla. Určitě cítí bolest, ale zůstávají nehybní, zatímco jejich druhové vypouštějí z ran potoky krve. Následně si do nich vtírají čerň." 
U Irokézů symbolizovala tatuáž postavení - mohavský náčelník Sa Ga Yeath Qua Pieth Tow roku 1710 putoval do Anglie a byl tam portrétován. "Činí obrazce zvířeny neb monster, například orla, hada, draka, a dalších figur, které se jim zlíbí, a ty ryjí na tváře, krky, hrudě. Operace je nebezpečná. Mnoho jich skonalo," psal v dopise jezuita F. J. Bressani. U Delavarů měl hrdina popsáno tělo nejen jizvami, ale i modrými upomínkami na prošlé bitvy. Významy byly i jiné: Odžibvejové tak léčili bolení zubů, čipevajské tečky "hojily" revma, Siouxové ukazovali kérky při cestě do věčných lovišť. Běžné byly tetováže na jihovýchodě USA. V půli 18. století žil pár měsíců mezi Osagy důstojník J. B. Bossu, jemuž byl na stehno vytetován jelen: "Velmi to bolelo, ale nikdy byste nevěřili, jak blízcí mi pak ti lidé byli." 
Výjimečné postavení má v areálu Severní Ameriky tzv. kultura SZ pobřeží, k níž patří umělecky založení Haidové, Tlinkitové nebo Kwakiutlové. Detaily uchoval J. G. Swan, jenž o tamním ki-da píše: "Tetování Haidů tvoří heraldické vzory a totemy. Obrazce jsou umístěny na mužských zádech mezi rameny přímo pod krkem, na prsou, na čelních stranách obou stehen a na nohách pod koleny. Ženy mají tetována prsa, obě ramena a předloktí, ruce i obě nohy ke kotníkům. Každý symbol má svůj smysl." Vyhlášení mistři měli jakési skicáře. Obrázek se předkreslil a pak pomocí několika svázaných jehel vypichoval. Dokonce červeně. Užívalo se i "lokální anestezie" z léčivých bylin.